Vhodnost z nerezové oceli

Po úpravě roztokem je pevnost v tahu relativně vysoká-obvykle v rozmezí 800 až 1100 MPa-a nelze ji snížit. Rychlost zpevňování-ostře stoupá, přičemž koeficient zpevňování za studena-(K) je větší než 15; to ztěžuje zpracování a zvyšuje výrobní náklady. I když tento materiál nabízí vynikající odolnost proti opotřebení, jeho výkon při ohýbání a vrtání za studena-je špatný. Tradiční oceli řady 200{13}} jsou navíc vysoce náchylné k mezikrystalové korozi, což je citlivost, kterou nelze zmírnit ani přidáním stabilizačních prvků. Vzhledem k těmto vlastnostem-vysoké pevnosti, výraznému pracovnímu{15}tvrdnutí a dobré odolnosti proti opotřebení{20}} lze specifické vlastnosti materiálu účinně využít v praktických aplikacích. Porovnání chemického složení typických nerezových ocelí řady 200{23}} odhaluje dvě kategorie založené na obsahu uhlíku: jednu s obsahem uhlíku přesahujícím 0,10 % a druhou s relativně nižším obsahem uhlíku (což může ovlivnit odolnost proti opotřebení). Podstatný přídavek manganu (Mn) umožňuje významné snížení obsahu niklu (Ni) – obvykle na pouhých 2–6 %, čímž se značně šetří používání niklu. Protože však obsah chrómu (Cr) zůstává mezi 14 % a 20 %, vlastní odolnost materiálu vůči korozi není ohrožena, což umožňuje použití řady 200 v široké škále oblastí.